Přechod Šumavy

Přechod Šumavy a Bavorského lesa

Myslíte si, že přejít Šumavu a Bavorský les bez asfaltu je nemožné? Zdolali jsme 54 kilometrů v půlce léta v nádherné přírodě, bez zástupu turistů a zakázaných cest z Prášil přes Poledník, Velký Roklan a Luzný až na Bučinu. Vše je téměř dokonalé s jednou jedinou, ale zásadní vadou – nenajdete tu žádná nouzová nocoviště ani ubytování. Největší výzvou se tak stává, jak přejít Bavorský les a neporušit zákon? Níže najdete mapu na kratší variantu z Poledníku.

Přespání na Poledníku

Trasu jsme si naplánovali z Prášil s prvním přespáním na Poledníku, trasu to sice prodlouží, ale přespat na Poledníku je zkrátka zážitek, který za to stojí. Přímo na vrcholu hory je jedno z nejkrásnějších nouzových nocovišť na Šumavě, oficiálně asi pro 10 stanů. Vybavení nocoviště je naprosto jednoduché: vyznačené místo pro stany, užitková dešťová vodu a mobilní záchody. Výhodou nocoviště jsou lavičky a stoly, snídaně nemusí být nutně na zemi :-)

Přímo na Poledníku je také občerstvení, kde si můžete dát polévku, hermelín, klobásu a samozřejmě nápoje. Nezapomeňte navštívit také rozhlednu, Jsou odtud krásné výhledy (tedy pokud není mlha). Součástí vstupu na rozhlednu je také výstava o fauně a flóře na Šumavě a o fungování a významu vojenské základny na Poledníku v době komunismu.

Z Poledníku do divočiny?

Večer nám rozhlednu zavřeli doslova před nosem. Ráno se však budíme do mlhy, nebýt toho byl by výhledy z rozhledny opravdu impozantní. Z Poledníku vycházíme skoro v jedenáct, což se nám nakonec krutě vymstilo.

Z Poledníku sestupujeme po lesní cestě dolů až k Frantovu most, odtud po krátké pauze pokračujeme po červené k zaniklé obci Gsenget a dál na hranice s Německem. Na zelené trase mezi Poledníkem a U Bývalé roty je jediná studánka, proto doporučujeme doplnit vodu.

Na hranicích volíme kratší variantu úzkou pěšinou na Schachtenhaus, procházíme lesem s vysokou trávou a právě tady začíná ta pravá divočina. U Schachtenhausu je podle mapy.cz studánka, ale voda podle cedule není pitná.

Cesta pokračuje po štěrkové cestě s výhledy na Šumavu, včetně Poledníku. Je třeba hlídat mapu, odbočka na hřebenovku je velmi úzká pěšina a snadno ji přehlédnete. Cesta nemá značení, protože se nejedná o oficiální turistickou trasu, ale pro pěší je volně přístupná.

Z nejvyššího bodu hřebenovky sestupujeme doslova borůvkovým polem, pro gigantické borůvky se nemusíte skoro ani ohýbat. Borůvky jsou vynikající a my nabíráme pěknou časovou ztrátu. Nutno podotknout, že jsme zatím nepotkali ani živáčka.

Horské pastviny a močály

Borůvková pole střídají horské louky zvané Schachten, na kterých jsou rozesety prastaré duby, které toho už asi hodně pamatují... Na největší horskou louku Hochschachten se dostáváme po lávkách přes močály a rašeliniště Zwieselter Filz a Latschenfilz, které je jedním z největších rašelinišť nacházejících se v Bavorském lese.

Přichází náhlá změna počasí a začíná pršet, nálada se trochu mění, protože nestihneme nandat pláštěnky, v botách nám čvachtá voda, naštěstí je tu stále úžasná krajina, která nám to vynahrazuje. Opět přecházíme močály, pomalu začínáme být unaveni a čas nám také moc nevychází. Nocleh jsme si naplánovali u chaty, kde je dle obrázků krásné místo s ohništěm (oheň v přírodě nerozděláváme), ale byl to omyl.

Přicházíme na poslední horskou louku Verlonerer Schachten s chatou a ohništěm, u odbočky nás překvapuje cedule s výčtem zákazů včetně škrtnutého stanu, není jiná možnost, musíme tu přenocovat. Docházíme k chatě a k našemu překvapení je chata pronajatá na víkend. Tak pro turisty, kteří přecházejí Bavorský les, mimochodem po celkem významné stezce Goldsteig, je spaní na tomto krásném místě zakázáno, ale pro víkendové turisty, který si tu rozdělávají oheň a hlučí dlouho do večera to možné je?

Kdo je více rušivý pro přírodu a zvířata, turista, který si unavený vleze do spacáku a maximálně vydává zvuk mírného chrápání, nebo lidi co si chatu pronajmou a hlasitě tu pokřikují do noci? Chápu, že někteří turisté jsou prasata a nechávají za sebou nepořádek, to ale rozhodně neplatí o baťůžkářích, kteří mají vztah k přírodě a nezanechávají po sobě žádný nepořádek. I ten toaletní papír si neseme v pytlíku. Proč tato chata nemůže sloužit pro přespání, alespoň v době, kdy není k dispozici ani chata na Roklanu? Myslím, že by poutníci ochotně na provoz chaty přispěli, ale chápu, komerční pronájem je výhodnější.

Nakonec se nám daří dohoda a můžeme v klidu přespat. Druhý den vycházíme brzy ráno do deště. Naše kroky směřují na Velký Roklan, cesta je to za mokra trochu náročnější, ale stačí dávat pozor na každý krok. Relativně nejtěžší úsek je zajištěný lanem.

Velký Roklan

Krajina na Velkém Roklanu je mystická a tak trochu jiná než v přechozích dnech. Působí opuštěně, nikde nikdo, jen my a úchvatná krajina. Počasí se trochu umoudří a občas se ukáže i slunce.

Dostáváme se na vrchol kopce a po chvilce se na obzoru objevuje chata Waldschmidthaus, všichni se těšíme na pořádný oběd. Chata z dálky vypadá skvěle a to hlavně díky své poloze. Když přicházíme k chatě, je nám jasné, že tady se oběd podávat nebude. Stačilo si na mapách přečíst, že je chata již delší dobu zavřená a čeká na rekonstrukci.

Holt vytahujeme z batohu vlastní zásoby, gurmánský zážitek se nekoná. Malá odbočka na vyhlídku, odkud vidíme další cíl naší cesty Luzný. Pokračujeme na vrchol Velkého Roklanu, i přesto, že Velký Roklan je druhou nejvyšší horou Bavorského lesa a tedy i celé Šumay, velké výhledy neočekávejte, tak se tu dlouho nezdržujeme a pokračujeme sestupem k Roklanskému jezeru, kde se nám konečně otevírají široké výhledy do okolí.

Cestou se zastavujeme u vyhlídky na jezero a o kousek dál odbočíme k Roklanské kapli. Odtud je sestup trochu nudnější, docházíme k Roklanskému jezeru. Touha po pořádném jídle nás žene dolů do hospůdky, kde plánujeme nocleh na chatě.

Na místě si sice užíváme konečně pořádný jídlo, ale dost nám to kazí informace ohledně možnosti ubytování. Sice jsou tu tři chaty, ale evidentně dlouhodobě zavřené, noc pod střechou zkrátka nebude. Navíc se od neochotného personálu dozvídáme, že ani ve stanu to možné není, máme si dojít na Luzný a když si pospíšíme, stihneme autobus, který nám cestu podstatně ulehčí, pak už je to jenom hodina cesty. Stihnout autobus se nám přes veškeré úsilí nepodařilo. Rozmýšlíme se, zda nocovat u veřejných záchodků, nebo se vydat sehnat ubytování do města Waldhäuser. Překvapuje nás množství toaletních papírů povalujících se kolem parkoviště a nikoho to netrápí. Proč chodit 200 metrů na záchody, když to můžou vykonat u auta. Opět je otázka, kdo škodí přírodě, poutník, nebo jednodenní (nezodpovědný) výletník?

Luzný, nejkrásnější hora Šumavy

Brzy ráno se přesuneme na autobus směr parkoviště Waldhausreibe. Z parkoviště vyrážíme letní cestou ke skleněné arše.

Následuje rovinka s výhledem na Luzný a dále už pouze strmě nahoru po kamenných schodech. Poslední metry jsou přímo po kamenech, s těžkým batohem trochu náročnější záležitost, ale po chvíli jsme na vrcholu s dokonalými kruhovými výhledy.

Luzný je unikátní kamenná hora a výhledů tak nic nebrání. Z vrcholu je vidět Poledník, zakleté Luzenské údolí, Velký Roklan atd. Mimochodem, díky zákazu vstupu do Luzenského údolí, je velmi složité se na Luzný dostat z české strany. Jedinou možností je autobus z Bučiny, nebo autem na parkoviště Waldhausreibe.

Po vydatném obědě na chatě Luzný je čas vyrazit. Bohužel všechny přímé cesty přes hranice jsou z české strany zavřené a musí se složitě obcházet. Jak by to bylo krásné finále přes Luzenské údolí.

Sestup vede nejprve po kamenech až k rozcestníku, smutně koukáme na ceduli směřující k Luzenskému údolí a vyrážíme na opačnou stranu. Sestup je dlouhý a monotónní, čeká nás ještě pořádná štreka na Bučinu. Krajina už není tak impozantní, ale jsou tu i místa, která nás potěší.

Po čtyřech hodinách cesty z vrcholu Luzný, docházíme konečně na Bučinu. Samozřejmě nevynecháme prohlídku památníku Železné opony. Jako odměnu za 54 kilometrů si dopřejeme kávu a skvělý zákusek. Bohužel už není čas na pokračování cesty z Bučiny do Strážného, která má být jednou z nejkrásnějších na Šumavě, tak někdy příště. Naše trasa https://mapy.cz/s/bovotepuhe

Tip pro poutníky s dobrou fyzičkou

Pokud si myslíte, že zvládnete za den 28 kilometrů a cca tisíc metrů převýšení, můžete se vydat zážitkovou cestou z Poledníku přes Jelení skok (přechod Javoří Pila - Buchenau), Velký Roklan, až na Luzný. Na Luzným si předem zamluvte nocleh. Další den je to 11 kilometrů na Bučinu. Čeká vás nádherná příroda, budete přecházet přes horské louky SCHACHTEN, po dřevěných lávkách mokřady, vylezete na druhou nejvyšší horu Bavorského lesa Velký Roklan a na nejkrásnější horu Luzný. Je to také skvělý tip na alternativu STEZKY ČESKEM, kdo se nechce trmácet po asfaltu a nevadí mu delší cesta, je Bavorský les lepší volbou. Jakmile bude opět v provozu chata na Roklanu, bude cesta podstatně snadnější. Trasa https://mapy.cz/s/lahojevota

Tip na jednodenní výlet

Projít si horské louky Schachten a močály lze i za jeden den, ale pouze z německé strany. Auto zaparkujte v Buchenau a vydejte se směrem na Hochschachten. Cesta tam a zpět měří cca 18 kilometrů, cestou projdete močály a horské louky s prastarými duby. Trasa https://mapy.cz/s/nodebuvese
Můžete si to naplánovat také jako 20 kilometrový okruh https://mapy.cz/s/penezahumu

Proč to nejde jinak?

Zatímco na české straně Šumavy najdete nespočet zakázaných stezek, na německé jsou omezení naprosto minimální a běžný turista se tak může podívat do skutečné divočiny v okouzlující přírodě. Bohužel systém nouzových nocovišť tu nehledejte, respektive na německé straně Šumavy je pouze jedno jediné a navíc mimo trasu. Na české straně sice máme síť nouzových nocovišť a jsem za to samozřejmě rád, ale proč ty asfaltky, štěrková cesta nestačí, tak jak tomu je v jiných národních parcích, proč tolik zákazů? Reprezentativním příkladem je sporné Luzenské údolí, snad se jednou dočkáme otevření.

V Bavorském lese sice asfaltky na většině stezek nejsou a můžete vstoupit skoro kamkoliv, ale přespat v Bavorském lese je legálně nemožné a to se pro nás stalo téměř nepřekonatelnou překážkou. Našli jsme si místa, která jsme mylně považovali za vhodná k přenocování. Je pravda, že jsme se mohli informovat na stránkách parku, zda je možné na těchto místech přespat, ale vypadalo to, že je to k tomuto účelu přímo určené. Že je chata určená ke komerčním účelům, nás doslova zaskočilo. I přesto, že tu vedou dvě dálkové trasy, přespání je neskutečný oříšek.

Závěrem, projít Bavorský les je pro poutníky náročné, musíte být schopni ujít za den velkou porci kilometrů a parkem jenom proběhnout, ale má takové putování smysl? Vše se změní rekonstrukcí chaty na Velkém Roklanu, do té doby musíte volit odbočky z trasy, nebo se někde schovat, ale tím riskujete vysoké pokuty. Pokud tedy budete nouzově někde nocovat, dodržujte prosím pravidla. Nerušit zvířata, to znamená nehlučet, nerozdělávat oheň a hlavně, místo zanechat v úplné čistotě. Jediné nouzové nocoviště v Bavorském lese je Sheuereck, což je hodinová odbočka z trasy.